Zelenina
Zelenina má malou kalorickou hodnotu, zejména ve srovnání s jinými složkami potravy. Zato však je důležitou a nenahraditelnou součástí potravy zabezpečující zdraví lidí a jejich odolnost proti chorobám tím, že obsahuje větší množství vitamínů, minerálních látek a látky antibiotické a aromatické. Tyto látky mají léčivé vlastnosti a zlepšují chuť potravy. Tím, že je zelenina zásadotvorná, vyvažuje kyselotvorný účinek masných a moučných jídel.
Pěstování polní zeleniny vyžaduje specifické pozemky s dobrou polohou i půdou. Pozemky by měli být rovinné nebo na mírných jižních či jihozápadních svazích, slunné, chráněné v nadmořské výšce 100 až 350 m, kde nejsou časté pozdní jarní a rané podzimní mrazy. Podle druhu jsou na půdu různě náročné. Celkově jim vyhovují půdy lehčí, střední dostatečné hluboké, prokypřené, propustné, humózní, ve staré síle, s dostatkem vápníku s neutrální nebo slabě zásaditou reakcí. Zelenina vyžaduje během roku hodně vody.
Pěstování zeleniny na zahradách pro vlastní potřebu je prastarý způsob jak zajistit pro sebe i svou rodinu dostatek zdravého jídla po celý rok. Soběstačnost v praxi. Pro spoustu lidí je ale zahradničení hlavně radost, krása, svoboda, učení se atd. Na malé ploše se navíc mohou různými postupy a materiály zlepšovat podmínky tak, že zeleninu lze úspěšně pěstovat i ve vyšších nadmořských výškách, na svazích, lehčích i těžších půdách. Jedinou podmínkou která se nedá ošidit je dostatek slunce. Bez slunce nedochází k dostatečné fotosyntéze a tím i přeměně dusičnanů na bílkoviny a dusičnany pak hromadí ve svých orgánech.
Zeleninu můžeme rozdělit podle částí, které konzumujeme na zeleninu kořenovou, plodovou, košťálovou, cibulovou, salátovou (listovou), špenátovou, luskovou a ostatní.
Kořenové zeleniny jsou mrkev, petržel, celer, ředkvička, ředkev, kozí brada fialová, černý kořen, řepa salátová, brambor, batáta, jákon aj.
Košťálové zeleniny reprezentují kapusty – růžičková, hlávková i kadeřavá, zelí, květák, brokolice, kedlubny, chřest, fenykl…
Mezi plodové zeleniny patří rajčata, papriky, okurky, dýně, cukety, patizony, melouny, mochyně, lagenárie, okry, kiwana, kukamelony, artyčoky zeleninové aj.
Cibule, pór, česnek a šalotka jsou cibulové zeleniny.
Salátové či listové zeleniny se už nějakou dobu neomezují pouze na listový nebo hlávkový salát, i když i ty v posledních letech zaznamenali značný rozmach hlavně v barvách, tvarech i texturách. V poslední době jsou stále oblíbenější asijské listové zeleniny – různé listové hořčice, mibuny, mizuny. Z tradičnějších stojí za zmínku ještě listové petržele – kudrnka i hladkolistá, listový celer řapíkatý celer, artyčok, rebarbora. Dále je to i mangold (tady je možné váhat mezi špenátovou a listovou zeleninou). Hodně druhů ostatní zeleniny se dá využívat jako listové zeleniny, dají se jíst mladé výhonky hrášku, některých druhů okurek, listy cibule, kopru …
Špenátová zelenina se také již dávno neomezuje pouze na klasický špenát. Pěstujeme také čtyřboč (novozélandský špenát), čínský špenát, mangold, kavkazský špenát, sléz kadeřavý atd.
Luskové zeleniny jsou tradiční zeleniny českých zahrad. Patří k nim tradiční hrách, fazole pnoucí i keříčkové, bob zahradní, soja sklízená na zeleno tzv. edamame aj.
Mezi ostatní zeleniny řadíme zeleniny hlavně kořeninové – majoránka, saturejka, anýz, fenykl, kopr, tymián, šalvěj, libeček, kerblík, koriandr, mateřídouška, pelyněk, brutnák aj. tyto zeleniny slouží nejvíce k dochucování pokrmů, mají ale i řadu léčivých a zdraví prospěšných látek.
V rámci botanické zahrady na několika záhonech představujeme jak běžné druhy zeleniny, např. mrkev, petržel, celer, rajčata, řepu, ředkvičky, salát, cibule, pór, kapustu, brokolici, zelí, dýně, cukety atd. Tak i méně známe, např. pastyňák, tuřín, mangold, vodnice, černý kořen, nebo i více méně exotické, např. kalabasy, kiwana, kukamelony, jakony, artyčoky, batáty, kozí brady a další.
Pěstujeme tu v režimu bez chemických hnojiv a ochranných postřiků. Zkoušíme jak moc jsou odolné a spolehlivé odrůdy různých zelenin. Zkoušíme novinky a na našich kurzech se dělíme o své zkušenosti a znalosti i v oboru zahrádkaření. Ve sbírkové části zahrady jsou záhony ukázkové. Zahrádka je oplocená různými ploty, které chrání zeleninu před srnkami a zajíci. K zahradě ploty patří, člověk vždy chránil své, a celou noc plašit zvěř nemohl, vymyslel tedy ohradu – a pozemky za ohradou jsou „zahrada“. Naše ploty vznikly vesměs z toho, co botanická zahrada dala – kůly, klacky, bambus. Občas musíme využít i sítě, ve chvílích, kdy je zvěř opravdu neodbytná, po většinu roku ale stačí ploty dřevěné.
V části zahrady zvané Brownfield je zeleninová zahrada pracovní – v rámci kurzů, kroužků nebo praxí se zde mohou účastníci pocvičit v různých zahrádkářských dovednostech. Také se zde pěstuje zelenina na výstavy.
