Dvouletky
Maskované milenky našich zahrad a volné přírody kolem nás
V přírodě i větších zahradách je jich celá řada od drobných, kterých si všimnete, jen když skloníte zraky k zemi (pavinec horský a pomněnka např.), až po robustní, kterým se při procházce přírodou chtě nechtě musíte vyhnout. Jinak byste mohli utrpět sem tam nějakou oděrku, či nepříjemný osten (pcháče, bodláky, štětky či hadince). Čím se tedy maskují? V prvním roce svého života většina z nich vypadá úplně jinak, než v druhém roce, kdy si jí teprve většina z nás ráčí všimnout.
Po výsevu, od začátku léta do konce prázdnin, začnou vytvářet přízemní růžice, některé jsou i celkem mohutné, jako např. u náprstníků, divizen velkokvětých, pupalek, mrkví atd. Ty pak zůstávají po celou zimu krásně zelené. Tato jejich vlastnost nám rozšiřuje potřeby požívat a hýčkat si dvouletky v zahradách, protože v zimě například divizny nebo pcháče působí naprosto kouzelně. V zimě tedy uchovávají svou sílu v kořenech a to jim pomáhá k rychlému startu na jaře. Než se ostatní rostliny vzpamatují a začnou rašit nebo růst ze semínek, dvouletka už vytahuje květní stvoly a celá rostlina se promění. Tím, že na jaře startují mezi prvními si zajišťují životní prostor, živiny, vodu, sluníčko, v době, kdy mají málo konkurence. Proto si na ně v zahradě musíme dávat pozor, aby nám nezahubily slabší a později rašící rostliny. Až na výjimky kvetou dlouho. Po odkvětu vyprodukují semena a uhynou.
Tak to vypadá, že dvouletky jsou jen planě rostoucí rostliny z volné přírody. Není divu, jejich životní strategie má úspěch.
Dvouletky už ale pěstovali naše prababičky, třeba macešky, pomněnky, fialy, chejr aj. Řada těchto starodávných kulturních kytiček dávno utekla ze zahrádek do volné přírody. Uplatňují zde svou životaschopnost na úkor našich původních bylin. Mezi tyto patří zejména náprstník červený, pupalka dvouletá, kejklířka velkokvětá a měsíčnice roční – moc krásné kytičky, nebo zrádné potvůrky? Krásné potvůrky!
Na naší zahradě najdete dvouletky spíše divočejšího charakteru. Většina se sama přesévá, jsou to např. různé druhy divizen, mrkve obecné pupalky, různé druhy bodláků a pcháčů, štětky, pomněnky, hadince, rmeny, sem tam i nějakou macešku. Těmto druhům se u nás daří, ale pokud chceme do nějakých záhonů nebo do sbírky planých rostlin zakomponovat náprstník, musíme ho vysít. Moc se mu u nás nechce rozmnožovat. Stejně tak pavinec horský, který je doma i v Krušných horách nedaleko od zahrady. Naše těžká jílovitá půda je pro ně nevhodná. Nebudeme je mučit, raději pěstujeme rostliny, kterým se u nás líbí.
Drobné zahradní dvouletky jsou, kromě jarních cibulovin, prvními bohatě kvetoucími květinami. Něžné zahradní sedmikrásky plnokvěté kvetou dlouho a zvládnou se i sami přesévat. Macešky jsou dnes k mání ve velké škále barev od něžných přes křiklavé až po dramatické. Necháváme je vysemenit, aby nás pak mohly překvapovat v trávnících nebo mezi dlaždicemi.
Hvozdíky bradaté a topolovky růžové jsou prastaré kulturní rostliny s množstvím barevných i tvarových kultivarů. Můžeme je také zařadit mezi dvouletky, někdy vydrží i déle, v tuhých zimách je stačí přikrýt chvojím. Zajímavé je, že klasické zahradní dvouletky, jako výše zmíněné hvozdíky a topolovky, vypadají nejlépe pospolu, doplněné dalšími dvouletkami, např. zvonkem zahradním nebo diviznou brunátnou.
Maceškám sluší sedmikrásky, pomněnky, chejr a jarní cibuloviny. Divokým dvouletkám to zpravidla sluší tam, kde vyrostou. Jejich přesazování na jaře je náročné, zpravidla málo úspěšné. Pokud je tedy objevíte již na podzim, přesaďte je raději hned.
